To je ten muž, o kterém mluvil Hospodin. Saul bude panovat nad jeho lidem.
Samuel ustanovil prvního krále v Izraeli. Slyšel Hospodinův hlas, že se jím má stát Saul. Viditelným znamením vyvolení za krále bylo pomazání olejem. Král se tak stal Hospodinovým pomazaným – mesiášem. Pojetí krále jako „pomazaného“ přechází i do spisů Nového zákona, kde nalézáme zvěst o Mesiáši, který „podle těla“ pocházel z královského rodu.

Čtení z první knihy Samuelovy.
Byl jeden muž z Benjamínova kmene, jménem Kiš. Byl synem Abiela, syna Serorova, syna Bekoratova, syna Afiachova. Náležel ke kmeni Benjamínovu a byl to statečný a zámožný muž. Měl syna jménem Saula, mladého zdatného muže, nebylo mezi izraelskými syny zdatnějšího nad něho; od ramenou nahoru převyšoval všechen lid. Kišovi, Saulovu otci, se jednou ztratily oslice. Proto Kiš řekl svému synu Saulovi: „Vezmi si s sebou jednoho ze služebníků, seber se a jdi hledat oslice.“ Prošli tedy hornaté území Efraima, prošli kraj Šališa, ale nenalezli je. Pak prošli kraj Šalim – a zase nic. Prošli území Jemini, a nenašli je. Když při setkání Samuel spatřil Saula, Hospodin ho poučil: „To je ten muž, o kterém jsem ti mluvil. Ten bude panovat nad mým lidem.“ Zatím se Saul přiblížil k Samuelovi uprostřed brány a řekl: „Ukaž mi laskavě, kde je dům věštce.“ Samuel na to řekl Saulovi: „Já jsem věštec. Vystup se mnou na výšinu; dnes budete jíst se mnou a ráno tě propustím. Oznámím ti vše, co máš na srdci.“ Potom vzal Samuel nádobku oleje, vylil mu ji na hlavu, políbil ho a řekl: „Hospodin tě pomazal za knížete nad Izraelem, svým lidem! Panuj tedy Hospodinovu lidu a vysvoboď ho z moci nepřátel, kteří ho obklopují!“

Odp.: Hospodine, z tvé síly se raduje král.
Hospodine, z tvé síly se raduje král,
– jak velice jásá nad tvou pomocí!
– Splnil jsi mu, po čem v srdci toužil,
– neodepřels, co jeho rty žádaly.
Odp.
Neboť jsi mu vyšel vstříc s hojným požehnáním,
– vsadils mu na hlavu korunu z ryzího zlata.
– Žádal od tebe život: dopřáls mu
– dlouhá léta na věčné časy.
Odp.
Veliká je sláva jeho, protožes mu pomohl,
– ozdobils ho ctí a vznešeností.
– Učinils ho věčným požehnáním,
– oblažils ho radostí před svou tváří.
Odp.

Dnes se druhé čtení nečte.

Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšníky.
Nejlépe to bylo vidět na tom, že s nimi (s celníky – tj. kolaboranty a podvodníky – a ostatními hříšníky) stoloval. Společenství stolu vyjadřovalo velmi osobní životní vztah. Odpuštění hříšníkovi, tedy hříchem nemocnému člověku, skrze povolání k následování znamenalo znovuobnovení životního společenství s Bohem a s Božím lidem.

Slova svatého evangelia podle Marka.
Ježíš znovu vyšel k moři. Všechen lid přicházel k němu a on je učil. Když šel dál, uviděl Alfeova syna Léviho, jak sedí v celnici. Řekl mu: „Pojď za mnou!“ On vstal a šel za ním. Když pak byl (Ježíš) u stolu v jeho domě, mnoho celníků a hříšníků zaujalo místo u stolu s ním a s jeho učedníky; bylo totiž mnoho těch, kdo ho následovali. Když učitelé Zákona z farizejské strany viděli, že jí s hříšníky a celníky, řekli jeho učedníkům: „Proč jí s celníky a hříšníky?“ Ježíš to zaslechl a řekl jim: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšníky.“