Svatý Josef, občanským jménem Giuseppe Maria Desa, se narodil v jihoitalském Copertinu (Kupertinu) 17. června 1603. Jako mladík vážně onemocněl, během své nemoci učinil slib, že se po svém uzdravení stane knězem a františkánským řeholníkem. Svůj slib splnil – 18. března 1628 byl vysvěcen na kněze. Josef Kupertinský působil následujících 11 let u kaple Matky Boží z Grotelly ve svém rodném městě. Lidé mu začali připisovat četné zázraky, což se doneslo až do Říma. Proto byl svatý Josef dvakrát vyšetřován Svatým oficiem. Ani jeho představení netoužili po senzacích, proto byl překládán – nejprve do Assisi, pak do Pietrarubbie a Fossombrone. Nakonec žil v Osimu, kde také zemřel 18. září 1663. Josef Kupertinský je ctěn jako patron studentů, a to zvláště ve zkouškovém období. Protože se tradovalo, že se při vytržení vznášel nad zemí, vybrali si jej za svého patrona také letci, piloti (zvláště jej vzývali američtí piloti za druhé světové války) a od roku 1963 také astronauti.

Nyní trvá víra, naděje a láska. Ale největší z nich je láska.
Slavná Pavlova „velepíseň lásky“ bývá často čtena a posuzována izolovaně od kontextu, v němž se v prvním listu Korinťanům nachází. Již ve 12. kapitole je řeč o darech Ducha a láska se v této souvislosti jeví jako ještě „lepší dar“, „mnohem vzácnější cesta“. Je jistě užitečné číst tento úryvek také při křesťanském slavení manželství, avšak nikdy nesmíme zapomínat, že celostně pojatá křesťanská láska zahrnuje, ale zároveň také přesahuje manželskou lásku. Nejen pro manžele platí: bez lásky nejsem nic.

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
Bratři! Usilujte o dary lepší. A teď vám chci ukázat ještě mnohem vzácnější cestu. Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale neměl lásku, jsem jako znějící kov a cimbál zvučící. Kdybych měl dar prorokovat, rozuměl všem tajemstvím, ovládal všecko, co se může vědět, a víru měl v nejvyšší míře, takže bych hory přenášel, ale neměl lásku, nejsem nic. A kdybych rozdal všechno, co mám, a (pro druhého) do ohně skočil, ale neměl lásku, nic mi to neprospěje. Láska je shovívavá, láska je dobrosrdečná, nezávidí, láska se nevychloubá, nenadýmá, nedělá, co se nepatří, nemyslí jen a jen na sebe, nerozčiluje se, zapomíná, když jí někdo ublíží, má zármutek, když se dělá něco špatného, ale raduje se, když lidé žijí podle pravdy. (Láska) všechno omlouvá, všemu věří, nikdy nad ničím nezoufá, všecko vydrží. Láska nikdy nepřestává. Dar prorokování pomine, dar jazyků už nebude, dar poznání zanikne. Neboť kusé je všecko naše poznání, nedostatečné je naše prorokování. Ale až přijde to, co je dokonalé, zanikne to, co je částečné. Když jsem byl dítětem, mluvil jsem jako dítě, myslel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě. Když se však ze mě stal muž, všecko dětské jsem odložil. Nyní vidíme jen jako v zrcadle, nejasně, ale potom uvidíme tváří v tvář. Nyní poznávám věci jenom nedokonale, potom poznám dokonale, podobně, jak (Bůh) poznává mne. Nyní trvá víra, naděje a láska, tato trojice. Ale největší z nich je láska.

Odp.: Blaze lidu, který si Hospodin vyvolil za svůj majetek.
Citerou oslavujte Hospodina,
– hrejte mu na desetistrunné harfě.
– Zpívejte mu píseň novou,
– dovedně sáhněte do strun, slavnostně je rozezvučte!
Odp.
Neboť Hospodinovo slovo je správné,
– spolehlivé je celé jeho dílo.
– Miluje spravedlnost a právo,
– země je plná Hospodinovy milosti.
Odp.
Blaze národu, jehož Bohem je Hospodin,
– blaze lidu, který si vyvolil za svůj majetek.
– Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství,
– jak doufáme v tebe.
Odp.

Dnes se druhé čtení nečte.

Hráli jsme vám, a vy jste netancovali, naříkali jsme, a vy jste neplakali.
Takováto pasivní nerozhodnost lidí, kteří vše negují a nic jim není dobré, uzavírá jedinou reálnou naději na budoucnost. Ta naopak vyžaduje jasný krok víry a nelpění na formách.

Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Ježíš řekl zástupům: „Ke komu přirovnám lidi tohoto pokolení, komu jsou podobní? Jsou jako děti, které sedí na tržišti a navzájem na sebe volají: `Hráli jsme vám, a vy jste netancovali, naříkali jsme, a vy jste neplakali.‘ Přišel Jan Křtitel, nejedl chléb a nepil víno, a říkáte: `Je blázen.‘ Přišel Syn člověka, jí a pije, a říkáte: `Je to žrout a pijan vína, přítel celníků a hříšníků!‘ A přece moudrost bude uznána za správnou ode všech rozumných lidí.“