Žáci sv. Cyrila a Metoděje: Gorazd, Kliment, Naum, Angelár a Sáva jsou ve východní církvi uctíváni spolu se svými učiteli jako „svatí sedmipočetníci“. Gorazd pocházel z Moravy, a proto ho sv. Metoděj určil za svého nástupce. O jeho další činnosti nemáme žádné věrohodné zprávy. Ostatní se po vyhnání z Velké Moravy uchýlili do Bulharska, kde v dnešní západní Makedonii založili na území kolem Ochridu středisko slovanské bohoslužby. Sv. Kliment se tam stal biskupem, zemřel 27. července 916 a byl pohřben v ochridském klášteře.

Což pokládáte dům, který má moje jméno, za lupičské doupě?
Ani Jeremiáš není výjimkou mezi proroky v kritice chrámového kultu. Je zde však nová historická situace. Zbožný král, náboženský reformátor Jošijáš padl v bitvě proti Egypťanům u Megida. Hospodin mu nepomohl. Některým se zdálo tedy lhostejné, zda bude či nebude uctíván. Jiní upjali svou pozornost na poslední naději, kterou jim podle jejich mínění skýtal chrám v Jeruzalémě. O tom svědčí téměř magická trojnásobná formule: „Je to chrám Hospodinův, chrám Hospodinův, chrám Hospodinův“. Spoléhání na Boží přítomnost v jeho chrámě bez vnitřního obrácení činí z chrámu „lupičské doupě“, jak víme i z Ježíšova působení (Mk 11,17).

Čtení z knihy proroka Jeremiáše.
Řeč, kterou promluvil Hospodin k Jeremiášovi: „Postav se do brány Hospodinova domu a volej tam tato slova: Slyšte Hospodinovo slovo, všichni Judovci, vy, kteří vcházíte těmito branami, abyste se klaněli Hospodinu! Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Napravte své chování a skutky, a dám vám přebývat na tomto místě. Nespoléhejte se na klamná slova: Je to chrám Hospodinův, chrám Hospodinův, chrám Hospodinův! Neboť když své jednání a skutky napravíte, když budete uplatňovat ve vzájemných sporech spravedlnost, když nebudete utiskovat přistěhovalce, sirotky a vdovy, když nebudete na tomto místě vylévat nevinnou krev, když nebudete na svou vlastní škodu chodit za cizími bohy, budu s vámi přebývat na tomto místě, v zemi, kterou jsem dal vašim otcům, od věků až na věky. Vy však skládáte svou naději v klamné řeči, z kterých nemáte užitek. Kradete, zabíjíte, cizoložíte, křivě přísaháte, obětujete Bálům, chodíte za cizími bohy, které neznáte, a pak přicházíte, předstupujete přede mě v tomto domě, který má moje jméno, a říkáte: `Jsme v bezpečí‘, abyste dál dělali všecky tyto ohavnosti. Což pokládáte tento dům, který má moje jméno, za lupičské doupě? Pak i já budu na něj tak pohlížet“ – praví Hospodin.

Odp.: Jak milý je tvůj příbytek, Hospodine zástupů!
Touží, ba prahne má duše po Hospodinových síních,
– mé srdce i mé tělo s jásotem tíhnou k živému Bohu.
Odp.
I vrabec si nalézá příbytek
– a vlaštovka své hnízdo, kde ukládá svá mláďata:
– Tvé oltáře, Hospodine zástupů,
– můj králi a můj Bože!
Odp.
Blaze těm, kdo přebývají v tvém domě,
– stále tě mohou chválit.
– Blaze člověku, jenž u tebe nalézá pomoc,
– půjde se silou stále větší.
Odp.
Věru, lepší je den v tvých nádvořích
– než jinde tisíc:
– raději budu stát na prahu domu svého Boha
– než přebývat ve stanech bezbožníka.
Odp.

Dnes se druhé čtení nečte.

Nechte obojí spolu růst až do žní.
Zpočátku se totiž jílek mámivý nerozpozná od pšenice a později s ní má tak propletené kořeny, že jej není možné vytrhat bez toho, aniž by se zničila pšenice. Podobně je i při vrůstání do nebeského království třeba dbát na vnitřní zákon společného růstu dobra i zla. Ničit zlo v lidech je Boží záležitostí, a to v pravý čas. Nám patří pouze starost o to, abychom nechali prostor k růstu pšenice v nás.

Slova svatého evangelia podle Matouše.
Ježíš předložil zástupům jiné podobenství: „Nebeské království je podobné člověku, který nasel na svém poli dobré semeno. Ale když lidé spali, přišel jeho nepřítel, rozházel mezi pšenici plevel a odešel. Když pak osení vyrostlo a nasadilo na klas, tehdy se ukázal i plevel. Tu přišli služebníci k hospodáři a řekli mu: `Pane, copak jsi nenasel na svém poli dobré semeno? Odkud se tedy vzal plevel?‘ On jim odpověděl: `To udělal nepřítel.‘ A služebníci mu řekli: `Máme jít a (plevel) sesbírat?‘ On však řekl: `Ne. Jinak byste při sbírání plevele mohli s ním vytrhat i pšenici. Nechte obojí spolu růst až do žní – a o žních řeknu žencům: Nejprve seberte plevel a svažte ho do snopků k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.'“