Ať žijeme nebo umíráme, patříme Pánu.
Úryvek vychází z kontextu celé 14. kapitoly. Pavel naráží na rozdělení římské církve na „zralé ve víře“, kteří se cítí svobodní od některých židovských předpisů, a na „slabé“, kteří se cítí vázáni. Ač ti první mají pravdu, je zde něco většího: vzájemná láska, jednota, respektování druhého. Opravdu zralý křesťan nesoudí ani se nevyvyšuje nad druhého, není skandálem ani překážkou pro svého bratra.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.
Bratři! Žádný z nás nežije sám sobě ani neumírá sám sobě. Neboť žijeme-li, žijeme pro Pána, umíráme-li, umíráme pro Pána. Ať tedy žijeme nebo umíráme, patříme Pánu. Vždyť právě proto Kristus umřel a vstal k životu, aby se stal Pánem nad mrtvými i nad živými. Proč tedy svého bratra odsuzuješ? Nebo proč ty svým bratrem pohrdáš? Všichni přece budeme stát před Božím soudem. Vždyť v Písmu se říká: `Jako že jsem živ, praví Pán, přede mnou poklekne každé koleno, a každý jazyk bude velebit Boha.‘ A každý z nás tedy bude muset sám za sebe vydat Bohu účty.

Odp.: Věřím, že uvidím blaho od Hospodina v zemi živých!
Hospodin je mé světlo a má spása, koho bych se bál?
– Hospodin je záštita mého života, před kým bych se třásl?
Odp.
Jedno od Hospodina žádám a po tom toužím:
– abych směl přebývat v Hospodinově domě
– po všechny dny svého života,
– abych požíval Hospodinovy něhy
– a patřil na jeho chrám.
Odp.
Věřím, že uvidím blaho od Hospodina
– v zemi živých!
– Důvěřuj v Hospodina, buď silný,
– ať se vzmuží tvé srdce, doufej v Hospodina!
Odp.

Dnes se druhé čtení nečte.

V nebi bude radost nad jedním hříšníkem, který se obrátí.
Právě (společná!) radost ze znovuobjevení „ztraceného“ (u Lk na rozdíl od Mt 18,12 ne nutně vlastní vinou, viz vv. 6.9) je hlavním tématem Lk 15 (15,11-32 viz sobota druhého postního týdne). Nebeská radost se pak má odrazit i v jednání křesťanské obce, jež má takovýmto „ztraceným“ existencím zprostředkovávat konkrétní Boží lásku a radovat se z jejich návratu.

Slova svatého evangelia podle Lukáše.
K Ježíšovi přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli. Farizeové a učitelé Zákona mezi sebou reptali: „Přijímá hříšníky a jí s nimi!“ Pověděl jim tedy toto podobenství: „Kdo z vás, když má sto ovcí a jednu z nich ztratí, nenechá těch devětadevadesát v pustině a nepůjde za tou ztracenou, dokud ji nenajde? A když ji najde, s radostí si ji vloží na ramena. Až přijde domů, svolá své přátele i sousedy a řekne jim: `Radujte se se mnou, protože jsem našel svou ztracenou ovci.‘ Říkám vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který se obrátí, než nad devětadevadesáti spravedlivými, kteří obrácení nepotřebují. Nebo která žena, když má deset stříbrných mincí a jednu z nich ztratí, nerozsvítí svítilnu, nevymete dům a nehledá pečlivě, dokud ji nenajde? A když ji najde, svolá své přítelkyně i sousedky a řekne jim: `Radujte se se mnou, protože jsem našla stříbrnou minci, kterou jsem ztratila.‘ Právě tak, říkám vám, mají radost Boží andělé nad jedním hříšníkem, který se obrátil.“