V sobotu 7. listopadu se 9 ministrantů vydalo společně se mnou na pouť do Prahy. Cílem byla asistence při liturgii ve svatovítské katedrále.
Nějaké zpoždění vlaku nás nemohlo vyvést z míry, kluci hned nalezli náhradní řešení.
Prahu jsme chtěli vidět z hlediska národních a křesťanských dějin, proto naše cesta z hlavního nádraží vedla hned k soše sv. Václava. Otázka pro vás je stejná, jako pro ministranty: víte, které postavy stojí na rozích pomníku sv. Václava?
Další cesta směřovala svatováclavským náměstím na Příkopy. Zastavili jsme se v salesiánském kostele Svatého Kříže, kam lidé přicházejí především ke svátosti smíření a kde uprostřed ruchu velkoměsta najdou oázu ticha, stejně jako opodál v kostele Panny Marie Sněžné, což bylo potvrzeno svědectvím přímo jednoho spolubratra kněze ze zpovědnice.
Venku nás nečekal na Můstku čistič bot, ale vyfukovač bublin – a chytli jsme se.
Protože se blíží 17. listopad a kluci ode mě neustále dostávali informace o statečnosti studentů, šli jsme Národní třídou směrem ke Karlovu náměstí, kde nás čekal v domě u jezuitů P. Cyril John a pozval nás do pizzerie na oběd. Za což jemu i jezuitskému řádu děkujeme. Od té chvíle jsme byli opět schopnosti vnímat duchovní rovinu naší pouti.
Počasí bylo naprosto nádherné. Potkávali jsme mnohé lidi v krátkých tričkách. Kluci vymysleli /asi po vzoru římských legií/ různé způsoby, jak se bez úhony a ztráty prodrat davy na Karlově mostě /např. systém „želva“ apod./
A v 16.00 h jsme vystoupali na Pražský hrad. Zkoušku zdravého sebevědomí zcela spontánně využil …. /hádej kdo? – viz foto/- a pak honem do katedrály seznámit se s prostorem, rozdělit si úkoly a nacvičit je.
Liturgii u příležitosti 20. výročí domu rodin ve Smečně vedl kardinál Miloslav Vlk. Pro mě i pro ministranty to byl zážitek, že jsme mohli asistovat na místech, kde poklekali čeští králové a slibovali, že budou svoji vládu konat zodpovědně vůči Bohu i lidem. S vědomím jedinečné důležitosti místa i chvíle, která se pro nás nemusí mnoho měsíců i let opakovat, jsme se svého úkolu zhostili zodpovědně.
Krátká návštěva v arcibiskupském paláci a noční cesta Prahou byly příjemnými tečkami za dnem, který stál za to.
o. Miloš Kolovratník
